CERAMBYCIDAE - M. E. F. Sláma

Zpět na začátek

 

 

family CERAMBYCIDAE Latreille, 1802

subfamily LAMIINAE Latreille, 1825

 

tribe Phytoeciini Mulsant, 1839

 

genus Oberea Dejean, 1835

 

Oberea oculata (Linneus, 1758)

subgenus Oberea Dejean, 1835

 

        aaa CZ.JPG     aab CZ.jpg      aba CZ.jpg       abb CZ.jpg

 

Bionomie. Okraje lesů a cest, břehové porosty, neobhospodařované půdy apod. Vývoj v živém dřevě slabších větví a kmínků. Vylíhnuté larvičky vyžírají chodbičky v místě vykladení a pronikají do dřeva. Larvy vyžírají především dřeňové části napadeného dřeva, ale často také žerou ve dřevě, nebo i pod kůrou. Vyhlodanou drť larvy částečně vyhazují otvory ven. Kuklí se především v dřeňové části. Kukelní komůrka je spojená s výletovou chodbou a bývá až 12 cm dlouhá. Přezimují larvy. Vývoj jsem zjistil pouze dvouletý. - Imága se vyskytují v VI. – VII., maximum od poloviny VI., Vavroušek (1978) uvádí výskyt v Krkonoších do 12.X.1976. Imága na koncových větvičkách nebo listech, kde provádějí zralostní žír.

Živné rostliny - Salix caprea a některé další blíže neurčené Salix sp.

 

 

 

Oberea pupillata (Gyllenhal, 1817)

subgenus Oberea Dejean, 1835

 

 

 

  aaa CZ.jpg  aac CZ.jpg  aad CZ.JPG  aba CZ.jpg  abb CZ.jpg

 

Bionomie. Částečně lokality s přirozeným výskytem Lonicera sp., ale především parky, „živé“ ploty kolem zahrad apod. Vývoj v živém dřevě. Larvy vyžírají podélné chodby, zejména v dřeňové části, zde se také kuklí. Kukelní komůrka je oddělená hrubými třískami. Přezimuje v larválním stadiu. Ve stejných větvích se často postupně vyvíjí i více generací, místa po výletových otvorech jsou nápadná zduřenými a zavalenými okraji. Doba vývoje podle Laibnera (1973) jednoletá. Protože jsem nacházel v době rojení imág také velké larvy, předpokládal bych i dvouletý vývoj. - Imága se vyskytují v VI. - VII., výjimečně koncem V. a v VIII., maximum výskytu je v druhé polovině VI. Imága na živých rostlinách, na větvičkách a listech, které ožírají.

Živné rostliny - Zřejmě výhradně na různých druzích Lonicera.

 

 

 

Oberea pedemontana Chevrolat, 1856

subgenus Oberea Dejean, 1835

 

        

 

 

Oberea maculicollis P. H. Lucas, 1842

subgenus Oberea Dejean, 1835

 

                     

 

 

Oberea linearis Linnaeus, 1761

subgenus Oberea Dejean, 1835

 

 

aa CZ.jpg ab CZ.JPG   EAA_4852.JPG     EAA_4853.JPG     EAA_4854.JPG

Bionomie. Okraje lesních porostů, remízy, neobhospodařované půdy. Kemner (1992) uvádí jen několik mm tenké větvičky. Podle Demelta (1966) napadá jednoleté výhonky, na které klade vajíčko do vyhlodané dírky ještě zeleného výhonku. Samička okroužkuje větvičku nad vajíčkem a ta pak odumírá a odpadne. Larva žere nejdříve pod kůrou a později v dřeni, kde se také kuklí, když předtím vyhlodala výletovou chodbu a ucpala výletový otvor. Doba vývoje je dvouletá. Přezimuje jako larva. - Imága se vyskytují od V. do VII., maximum výskytu je konec V. a počátek VI. Imága jsou převážně v koruně, za slunečného počasí létají a nasedají na listy, nebo slabé větvičky.

Živné rostliny - Přednostně Corylus; Demelt (1966) uvádí dále Juglans, Carpinus, Alnus, Ostrya a Ulmus.

 

 

 

Oberea euphorbiae (Germar, 1813)

subgenus Amaurostoma J. Müller, 1906

  aaa AU.jpg       aab AU.jpg        aba AU.JPG      abc AU.jpg

Bionomie. Podle Demelta (1958) vývoj ve stvolech převážně vysokých 50 – 70 cm. Larvy vyžírají vnitřní části stvolů a tam se také kuklí. Doba výskytu podle u nás nalezených imág je od 25.V. do 1.VIII. Imága na květech, listech a stvolech Tithymalus, kde provádějí také žír.

Živné rostliny - Tithymalus (Euphorbia) palustris (Demelt 1958).

 

 

Oberea histrionis Pic, 1917

(syn. moravica Kratochvíl, 1989)           

subgenus Amaurostoma J. Müller, 1906

 

  

      aaa CZ.JPG     aba CZ.jpg      ac CZ.JPG       ad CZ.jpg

 

Bionomie. Především na vlhkých lokalitách lužních porostů a mokřadech. Vývoj ve stoncích Tithymalus, zejména v jejich dolních částech. Larvy vyžírají středovou část obvykle až pod úroveň země, ve stoncích přezimují a také se tam kuklí. - Imága se vyskytují na živných rostlinách od poloviny V. do počátku VII., maximum výskytu je koncem V. do poloviny VI. Živné rostliny - Tithymalus (Euphorbia) sp.

 

Oberea (Amauroustoma) euphorbiae Germar, 1813 a moravica Kratochvíl, 1989. V Katalogu (2010) Sama zařadil oba dříve uváděné druhy jako synonyma. Oberea moravica z Moravy se jeví jako jasný druh, stejně jako velmi odlišná Oberea euphorbiae např. z Drösingu.

 

 

 

Oberea erythrocephala (Schrank, 1776)

subgenus Amaurostoma J. Müller, 1906

 

01ai JUG.jpg02EAA_4840.JPG03EAA_4848.JPG04EAA_4838.JPG 12EAA_4842.JPG13EAA_5937.JPG14EAA_4847.JPG15ag SK.jpg  16EAA_4841.JPG

 

Některé druhy rodu Oberea jsou na determinaci dosti složité. Narazil na to např. Kratochvíl zejména u materiálu z Balkánu a Přední Asie, bohužel se mu revizi druhů Oberea nepodařilo dokončit. Názory nejen jeho, ale i různých jiných autorů byly, nebo jsou, značně odlišné. Uváděná ukázka předtavuje jen velmi malý výběr variability Oberea erythrocephala. Variabilita je odlišná nejen na jedné lokalitě, ale zejména v různých oblastech, zejména jihovýchodu. Jsou velké rozdíly ve  zbarvení, chloupkování, tečkování i velikostech. Je otázkou, zda vše patří pod jeden taxon.

 

Bionomie. U nás vývoj tohoto druhu poprvé zjistil v padesátých letech Šafránek, který připravoval v krabičkách vývojová stadia s ukázkou požerků jako učební pomůcku pro školy. Podle něho byl vývoj larev jednoletý. Všeobecně je vývoj uváděn ve stoncích pryšců spíše v bazální části a kuklení larev v podzemních částech. Podle Kudly (1966) je vývoj v kořenech některých pryšců. Podle Čerepanova (1985) je vývoj larev dvouletý. - Imága se vyskytují v V.– VIII., maximum VI. především na květech a stoncích Tithymalus (Euphorbia).

Živné rostliny - Tithymalus (Euphorbia) cyparissias.

 

 

Oberea taygetana Pic,1901

subgenus Amaurostoma J. Müller, 1906

                     

 

 

 

 

                                        Oberea oculata Linneus, 1758         CZ   Salix caprea

Pa CZ Salix.JPG

Pb CZ Salix.JPG

Pc CZ Salix.JPG

Pd CZ Salix.JPG

Pe CZ Salix.JPG

 

 

                                       Oberea pupillata Gyllenhal, 1817               CZ  Lonicera

Pa CZ Lonicera.JPG

Pd CZ Lonicera.JPG

 

Pa CZ Lonicera.JPG

 

 

 

 

 

 

 

 

 

                                  Oberea pupillata Gyllenhal, 1817                AU   Lonicera

Pb CZ Lonicera.JPG

Pc A Lonicera.JPG

 

                              Oberea histrionis Pic, 1917       (syn. moravica Kratochvíl, 1989)                   CZ    Tythymalus

              Pa CZ Tithymalus.JPG

Pb CZ Tithymalus.JPG