CERAMBYCIDAE - M. E. F. Sláma

Zpět na začátek

 

 

family CERAMBYCIDAE Latreille, 1802

subfamily LAMIINAE Latreille, 1825

 

tribe Monochamini Gistel, 1848

 

genus Monochamus Dejean, 1821

subgenus Monochamus Dejean, 1821

 

 

Monochamus saltuarius (Gebler, 1830)

 

Monochamus saltuarius (Gebler, 1830) - Evropa

 

                  CZ

                  CZ

                  CZ

                  CZ

 

 

 

 

 

 

 


Monochamus saltuarius
 ssp. not describe  – Sibiria or.

 

               RUS or.

              RUS or.

             RUS or.

             RUS or.

             RUS or.

 

 

Bionomie. Lesy s původním výskytem jehličnatých stromů. Druh především stromových korun a větví, průměr napadeného materiálu je 2-6, výjimečně až 12 cm. Požerky jsou obdobné jako u ostatních druhů rodu Monochamus. Larvy vyžírají chodby, které jsou částečně v kůře a částečně zasahují do běli. Před vstupem do dřeva larvy vyžírají širší chodby, které se obvykle spojují v nepravidelné plošky, kryté velmi slabou vrstvičkou kůry. Ve dřevě pokračují v žíru a tam se i kuklí. Dřevo prožírají podélně i příčně v celém průměru. Larvy vykusují silnější delší třísky, které částečně zůstávají v chodbách a částečně jsou vykousanými otvory v kůře vyhazovány ven. Přezimuje ve stadiu larvy. Doba vývoje obvykle dvouletá. - Imága se vyskytují od poloviny VI. do počátku VIII. (13.IX.1970 *Niedl), maximum VII., téměř výhradně na dříví. Většina imág se zdržuje v korunách stojících stromů, méně často v korunách čerstvých vývratů, nebo na zpracovaném dříví. Převážně sedí na spodní straně dřeva.

Živné rostliny - Zejména na Picea, méně často na Pinus uncinata uncinata; Pinus uncinata rotundata (*Škorpík).

 

 

 

Monochamus galloprovincialis (Olivier, 1795)

 

Monochamus galloprovincialis galloprovincialis (Olivier, 1795)

 

              FR

              FR

            ESP

              FR

              FR

             ALG

 

 

                                                                                  

Monochamus galloprovincialis pistor (Germar, 1818)

              CZ

              CZ

             FR

             GR

           GR

            CZ

            CZ

           GR

          JUG

 

 

 

 

 

 

 

                                     Monochamus galloprovincialis cinerascens Motschulsky, 1860

aaa RUS.JPGaba RUS.JPG                                 

                                    Monochamus galloprovincialis tauricola Pic, 1912    

    aba TR.JPG

Bionomie. Vývoj v odumírajících nebo vyvrácených stromech. Napadá především koruny stromů, větve a vrcholy o slabším průměru, převážně 4 – 15 cm, vzácně silnější dřevo 20 – 25 cm. U starších Pinus sylvestris se vývoj uskutečňuje pouze v horních částech se slabou kůrou, oddenky se silnou borkou nejsou nikdy napadeny. U Pinus uncinata a jižních druhů Pinus s méně rozdílnou kůrou může dojít k napadení i dolních částí. Larva vyžírá v kůře a běli široké chodby, které se spojují ve větší plošky. Larva vyhlodává dlouhé třísky, které částečně vyhazuje otvory v kůře ven. Larvální chodby zasahují hlouběji do bělové části a mají hrubý povrch po vykousání třísek. Později larva vstupuje do dřeva, kde pokračuje v žíru do značné hloubky a tam se i kuklí. Imága často vylézají i na protější straně dřeva. Výletový otvor ze dřeva má téměř kruhový tvar. Doba vývoje je obvykle jednoletá, méně často dvouletá, ale ze stejného dřeva jsem vychoval ojedinělá imága i po třech letech. - Výskyt imág je velmi rozdílný, vyskytují se od poloviny V. do IX., převážně VII. – VIII. Zdržují se především v korunách stromů, kde provádějí zralostní žír, ale velmi často též na čerstvých letních vývratech. Přítomnost imág prozradí zralostní žíry - vykousané malé plošky nepravidelného tvaru na slabé kůře větviček. Méně často se imága vyskytují na čerstvém rovnaném dříví.

Živné rostliny - Pokud je mi známo, zjištěn pouze na Pinus. U nás především na Pinus sylvestris, méně Pinus uncinata a nigra. V jižní Evropě a severní Africe snad na všech místních druzích Pinus.

 

 

Monochamus sartor (Fabricius, 1787)

 

          V ICONES (2006) jsem uvedl Monochamus urussovi (Fischer v. Waldheim, 1805) jako subspecii Monochamus sartor (Fabricius, 1787). Obvykle bývají  Monochamus sartor a M. urussovi uváděny jako dva druhy.  Nezměnil jsem názor, že se jedná o dvě subspecie stejného druhu. Wallin, Schroedwer & Kvamme (2013) v obsáhlé podrobné práci o rodu Monochamus jsou stejného názoru.  Imaga M. urussovi se od západu na východ postupně odlišují, takže podle habitu je možné je přibližně lokalizovat. Viděl jsem více kusů z Bialowieže a bývalé Podkarpatské Ukrajiny vyznačujících se typicky více nebo méně žlutým zbarvením konce krovek. Tato imága byla dříve determinována jako M. urussovi. Jde o dva geograficky odlišené poddruhy s výskytem od Polska a západní Ukrajiny na západ (subsp. sartor) a na východ (subsp. urussovi). V místě styku obou poddruhů se imaga ve svých znacích překrývají. Řadu dospělců z Bialowieže nebo západní Ukrajiny je podle mne možné (nebo žádoucí) determinovat jako M. sartor urussovi. V Maďarsku, Rakousku a Česku je situace jiná, tam je M. sartor urussovi, odpovídající plně východní formě, introdukovaným druhem téměř jistě z Ruska. Exemplář nalezený v Česku u Králík (Sláma, 1998) se nejvíce podobá kusům ze západní Sibiře. Jak už jsem dříve napsal, dovážely se k nám zejména na severní Moravu tisíce m² smrkového dřeva ze Sovětského Svazu, obvykle silně napadeného kůrovci i tesaříky.

 

 

Monochamus sartor sartor (Fabricius, 1787)

1 SK.JPG2 aaab SK.jpg3 aah SK.jpg4 aai SK.JPGaae FR.jpgaaf FR.jpgaag SLO.jpg

aba SK.JPGabb SK.JPGabc SK.JPGabd SK.jpgabda.JPGabdb.JPGabdc.jpgabe FR.jpgabf FR.jpgabg SLO.jpg

 

Monochamus sartor urussovi (Fischer v. Waldheim, 1805)

aaaa.jpgaaab RUS.JPGaaaba RUS.jpgaac PL.jpgaad PL.jpgaae PL.jpg aab JAP.JPG

1 aba RUS.jpg 2 EAA_6721.JPG 3 abc PL.jpg  4 abd PL.jpg    6 abf PL.jpg

Bionomie. Jehličnaté, hlavně původní smrkové lesní porosty. Vývoj larev v oslabených nebo padlých stromech. Larva se vyvíjí nejdříve mezi kůrou a bělovou částí dřeva a pak vstupuje do dřeva, které prožírá hluboko, často až do středu dřeva. Vykusuje dlouhé silné třísky, které vykousanými otvory v kůře částečně vyhazuje ven. Je-li stojící strom silně napaden, bývá pod ním půda pokryta vrstvou těchto třísek. Chodby jsou široké a ploché, na okrajích hrubé po vykousání třísek. Před zakuklením larva vyhlodá výstupní chodbu a ponechá jen slabou vrstvičku dřeva k prokousání imágu. Výletový otvor je téměř kruhový. Přezimuje ve stadiu larvy. Doba vývoje jeden (v domácích podmínkách) až dva roky. - Imága se vyskytují převážně v VII. a VIII., zcela výjiměčně v VI. nebo IX. Jsou přes den většinou ukryta na spodní straně dřeva zejména čerstvých vývratů, ale i rovnaného dříví. Velmi často létají i ve dne za plného slunce. Zralostní žír provádějí imága na mladých větvičkách převážně do síly 10 mm.

Živné rostliny - Picea, podle Demelta (1966) ve Vogézách též v Abies pectinata.

 

 

 

Monochamus sutor Linnaeus, 1758

Monochamus sutor sutor Linnaeus, 1758

                 CZ

                 CZ

                 CZ

 

 

                 CZ

                   CZ

                   CZ

 

 

 

 

 

 

Monochamus sutor longulus Pic, 1898

 

EAA_4232.JPGEAA_4234.JPG

 

                Bionomie. Jehličnaté, hlavně smrkové lesy na místech převážně původního výskytu smrku. Vývoj pod kůrou a ve dřevě větví a špiček oslabených nebo čerstvě odumřelých, převážně starších i velmi silných stromů, na vývratech nebo dřevě ležícím na zemi. Larvy vyhlodávají chodby pod kůrou a pak vstupují do dřeva, kde pokračují v nepravidelném žíru i hluboko napříč napadeným materiálem. Vyhlodané třísky zčásti vyhazuje otvory v kůře ven. Přezimuje v larválním stadiu. Kuklí se ve dřevě, imágo před výletem vykouše kulatý výletový otvor. Doba vývoje obvykle dvouletá, méně často 1 a 3 letá. – Imága od VI. do VIII., maximum VII. Přes den převážně na spodní straně dřeva, zejména na vývratech v korunové části. Zralostní žíry provádějí imága na slabých větvičkách, zejména v korunách stromů okusováním mladé kůry, ev. jehličí.

Živné rostliny - Picea, Heyrovský uvádí v Tatrách též v Pinus cembra; Pinus (Kemner, 1922); udává se též Abies.

 

 

           Monochamus saltuarius saltuarius (Gebler, 1830)         CZ    Picea

Pa CZ Picea.JPG

Pb CZ Picea.JPG

Pc CZ Picea.JPG

Pe CZ Picea.JPGPf CZ Picea.JPGPg CZ Picea.JPG

                  Monochamus galloprovincialis galloprovincialis Olivier , 1795                ESP    Pinus

Pa ESP Pinus.JPGPb ESP Pinus.JPG

 

                                    Monochamus galloprovincialis pistor  Germar, 1818           Pinus uncinata

Pa CZ Pinus uncinata.JPGPb CZ Pinus uncinata.JPG  

                                                                                                CZ    Pinus sylvestris

 Pc CZ Pinus.JPGPd CZ Pinus.JPGPe CZ Pinus.JPGPf CZ Pinus.JPGPg CZ Pinus.JPG

 

 

                                     Monochamus sartor sartor Fabricius, 1787              SK   Picea

Pa SK Picea.JPGPb SK Picea.JPGPc SK Picea.JPGPd SK Picea.JPGPe SK Picea.JPG

 

Pf  CZ Picea.JPGPg CZ Picea.JPG

 

                             Monochamus sutor sutor Linnaeus, 1758                 CZ   Picea

Pa CZ Picea.JPGPb CZ Picea.JPGPc CZ Picea.JPGPd CZ Picea.JPG