CERAMBYCIDAE - M. E. F. Sláma

Zpět na začátek

 

Zajímavosti z mého entomologického života.

Svůj stručný životopis jsem publikoval na str. 383 mé knihy o tesařících a rád bych ho doplnil o některé skutečnosti, které pro mě byly nesmírně důležité a ovlivnily celý můj život.

Narodil jsem se 1934 ve Vídni a tři jména mám v rodném i křestním listě. Milan je jméno mé, Emanuel po otci a František po mém dědovi, který byl u křtu jako kmotr.

Po obsazení Rakouska nacisty jsme museli uprchnout z Vídně, po dobu druhé světové války jsme žili v jižních Čechách a v roce 1946 jsme se přestěhovali do Prahy.

Od dětských let jsem se za podpory otce zajímal o přírodu a zakládal si sbírky. Nejprve to byla sbírka motýlů, minerálů, zkamenělin a herbář. Později v lesnické škole jsem měl ještě obsáhlé poznávací sbírky větviček dřevin s pupeny, semen, listů a vzorků dřev stromů i křovin.  Znalosti se mi velmi hodily v entomologii, protože jsem neměl problémy s determinací dřev, i když to byly jen malé části.

Od roku 1947 jsem se zabýval převážně brouky. V roce 1948 jsem se stal nejmladším členem Československé entomologické společnosti v Praze. Od Dr. Heyrovského jsem dostal adresy na japonské entomology Takehiko Nakane a Kazuo Ohbayashi, kteří měli velký zájem o výměnu. Zajímavé bylo, že o tuto výměnu neměl nikdo z českých entomologů zájem, ale o vyměněné brouky ano. Zřejmě měli v té době obavy, že by se dostali do evidence (politicky tvrdá 50. léta). S uvedenými japonskými entomology byla vynikající spolupráce, zasílal jsem jim tehdy veškerý nasbíraný materiál hmyzu, který jsem nepotřeboval, včetně celé v té době již obsáhlé sbírky Carabidů. Dostal jsem od nich velké množství kusů i druhů tesaříků, takže jsem za krátkou dobu měl největší sbírku japonských tesaříků nejen u nás, ale možná i v Evropě.  Asi jako vtip mi zaslali balíček s brouky a zabalili ho do amerických novin vydávaných v Japonsku s projevem McArthura „Komunisté na celém světě musí být těžce potřeni“. Byl jsem v oktávě gymnázia a po nepříjemném výslechu jsem byl před pololetím vyloučen ze všech škol v Československé republice. Po komplikovaných jednáních, kdy jsem musel občas sehnout hlavu, mi bylo povoleno dodělat maturitu. Později jsem vystudoval také lesnickou technickou školu a lesnickému povolání jsem se věnoval celý další život. Léta jsem pracoval v lesnickém výzkumu v ochraně lesů jako technik, asistent až samostatný pracovník. Po srpnu 1968 jsme tři donesli za Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti rezoluci proti vstupu vojsk do ČSR na Sovětské velvyslanectví. Dopad byl špatný, jako politicky nežádoucí jsem musel odejít z výzkumu. (Po listopadu 1989 jsem dostal od rehabilitační komise „Jménem našeho ústavu vyjadřuji upřímné politování nad křivdou, která na Vás byla spáchána. ……. atd.“ ). Po odchodu z výzkumu mě v Praze a okolí odmítali zaměstnat ve všech profesích i jako dělníka, ztratil jsem přídavky na děti a tak jsem byl rád, když mě ze známosti zaměstnal polesný v pohraničí jako lesního dělníka. Postupem času jsem dělal vedoucího dřevoskladu a mnoho let pak vedoucího pěstebního střediska u Státních lesů. Založili jsme několik set ha nových lesů v pražském okolí i v samotné Praze. Později jsem dělal referenta ochrany lesů a přírody na podnikovém ředitelství Středočeských státních lesů a od roku 1990 až do důchodu jsem byl zaměstnán šest let jako vedoucí referent specialista ochrany lesů na Ministerstvu zemědělství ČR. Dostal jsem tak příležitost zbavit se většiny iluzí a nejen tam jsem měl možnost dobře poznat život, jaký ve skutečnosti je. Nyní se vůbec nedivím, že jsme tam, kde jsme.

Entomologie byla má celoživotní láska - většinu života jsem dělal entomologa jako povolání a také to byl koníček. Přinášela mi řadu radostí, nádherných zážitků, ale také velmi nepříjemných a nechutných situací. A tak se musím zmínit o dalších okolnostech, které ovlivnily můj život. Snažil jsem se sbírat také v cizině. Někdy jsem dostal formální pozvání od Rakušanů nebo dcery žijící v zahraničí a mohl bez valut vyjet ven. Po úspěšných sběrech tesaříků v Řecku (našli jsme s manželkou cca 25 nepopsaných tesaříků !), se to mým českým entomologickým konkurentům nelíbilo a na jejich doporučení na StB mi byly odebrány pasy na řadu let a nemohl jsem nikam vyjet. Měl jsem dost pohnutý život a tak jsem se chtěl zjistit, co mám v materiálech StB. Jak jsem se jmenovitě dozvěděl, jedním spolupracovníkem StB, který mě udával, byl můj kamarád od mládí, také entomolog, ke kterému jsem měl neomezenou důvěru. Podle záznamů StB se k odebrání souhlasně vyjádřili také další členové Entomologické společnosti. Něco v obsáhlých záznamech StB je pravda, ale převážně to jsou špinavé lži, pomluvy a hlavně záměr omezit mé možnosti v entomologii. Když jsem si ty hnusy v záznamech četl, musel jsem si brát prášky na tlak a na uklidnění. Na závěr této epizody musím říci, že pracovníky StB, které jsem poznal, považuji za mnohem serioznější, než jejich přisluhovače a některé mé entomologické „přátele“. Při odebírání pasů, se mi dokonce náčelník SNB omlouval. Tato událost měla samozřejmě dopad také na mou osobu v mém pracovišti a na intenzivnějším sledování dalšími orgány.

Mé začátky v Entomologické společnosti se datují od roku 1947, kdy jsem začal navštěvovat entomology Mařana a Obenbergera v NM, ti mi doporučili Entomologickou společnost. Přátelské schůzky entomologů byly tehdy v Praze v ulici Na Zbořenci a později v Černém pivovaře. Byly to nádherné časy v přátelském prostředí.  Sedával jsem se staršími pány Heyrovským, Lekešem, Fárou, Pospíšilem, Prokšem, Šusterou, Roubalem, Havelkou, Baumertem, „panem“ Štíchou (jinak o něm nikdo nemluvil), Kultem, vrstevníkem Olexou atd. Co jméno to pojem a záruka solidnosti.

Jakmile jsem se zaměřil na tesaříky, měnil jsem si různé druhy s našimi entomology např. Prokšem, Heyrovským, Lekešem, Brožíkem, Kohouškem, Sekerou, Niedlem aj. Poté co jsem přerušil styky s Japonskem, když mi na policii doporučili, že mám sbírat jen naše brouky, protože „těch je přece u nás dost“ a skutečnosti, že v 50. letech nebylo možné cestovat nikam do ciziny, jsem dospěl k názoru, že nemá smysl sbírat cizí jen vyměněné druhy. Proto jsem (dnes bohužel) japonské tesaříky většinou vyměnil za naše. Sbírku jsem omezil na naše území až střední Evropu. Časem jsem ale zase rozšířil výměnu i se zahraničím. Hlavně to bylo s Rakouskem (Demelt, Schurmann aj.), Německem (Schmidt aj.), Itálií (Tassi), Francií (Schaefer, Berger, Leseigneur a řada jiných.), Polskem (Kapušcinski, Gutowsky a j.), Španělskem, Finskem, Švédskem, USA atd. Jednalo se o mnoho sběratelů. Dlouho jsem nemohl najít nikoho v tehdejším SSSR, až mi odpověděl výborný entomolog Shabliowskij (později také Lobanov a Danilevsky). Ten mi zasílal mnoho druhů, jednou dokonce velký kus Callipogon relictus. Někde na celnici se domnívali, že by v něm mohl být ukryt špion, moták nebo kulomet a tak ho rozlámali na mnoho drobných kusů! Něco podobného se mi stalo po zaslání Tragosom ze Švédska.

            Jak už jsem uvedl, sbíral jsem nejdříve všechny čeledě, ale postupně jsem se omezil jen na drobné střevlíčky, tesaříky a kůrovce. Střevlíčky jsem měl velmi rád, protože jsou to krásní brouci a navíc je možno je sbírat po celý rok i ve větším počtu. Byl jsem ve styku s profesorem Kultem, vynikajícím, velmi seriózním entomologem.

Naprostá většina entomologů, s kterými jsem se setkával, byli velmi přátelští a seriózní. Z tesaříkářů, mimo té nejstarší generace, bych na prvém místě chtěl jmenovat Standu Kadlece, poctivého a výborného přítele, jehož nečekaný odchod byl ztrátou pro celou evropskou entomologii. Nemohu zapomenout na Aldo Olexu a Igora Hrozinku, patřili k nejlepším lidem, s kterými jsem se v životě setkal. Samozřejmě bych měl jmenovat řadu dalších a všem bych chtěl poděkovat za seriozní jednání a přátelské vztahy.

Měl jsem velmi početnou sbírku a mým snem bylo, že jednou bude uložena někde v muzeu. Nabídl jsem sbírku některým muzeím v Čechách i na Slovensku, ale za peníze o ni neměli zájem. Postupem času, když jsem viděl, jak se tesaříci stávají předmětem obchodu (a to ve všech společenských i odborných vrstvách) jsem na uložení kompletní sbírky změnil názor. Zarazila mě např. skutečnost, jak dopadla m. j. sbírka mého přítele a entomologického učitele.

Nevím, zda mohu říci, že jsem měl nebo neměl štěstí, že hlavní období mé sběratelské činnosti bylo v období 1950-2000. Cestovní možnosti byly z počátku velmi omezené, naprosto nesrovnatelné s dnešní dobou. Byl jsem šťastný, že jsem ještě zachytil několik posledních let, kdy byly na severovýchodním Slovensku likvidovány poslední zbytky původních pralesů. Byly to úžasné nejen entomologicky bohaté lesy, se staletými mohutnými buky, duby a javory, takové lesy již nikdo neuvidí. Stejně byly nádherné bývalé církevní lesy na Brdech a Jeseníkách s obrovskými starými stromy. Nakonec krásné lesy byly i na Krušných horách, než je „zničily imise“ (i když je ve skutečnosti převážně sežrali kůrovci). Příležitostí ke sbírání bylo vždy všude dost. V lesích po celý rok byly skládky dřeva, palivové dřevo v „metrech“ stálo v lesích obvykle delší dobu. Zbytků po těžbě, pokud nebyly spáleny, zůstal všude nadbytek. V současnosti je situace zcela jiná. Připadá mi, že se dnes těží v lesích ještě více dřeva než dříve. Dříví je hned odváženo z lesa a těžební zbytky obvykle končí v drtičích (štěpkovačích), včetně veškeré hmyzí populace, kterou obsahují. K tomu musíme připočíst ještě kácení stromů kolem silnic, které „ohrožují“ řidiče, a „přestárlých“ stromů v obcích, „které mají nebezpečné větve ohrožující zdraví občanů“. Když to vše shrnu, vidím budoucnost pro řadu hmyzích dřevních druhů dost černě.

Když bych se na závěr měl vyjádřit k mé životní entomologické činnosti, myslím, že byla poměrně úspěšná. Sběratelskou činností jsem se zabýval výhradně v mimopracovní době a vesměs jsem si veškeré náklady hradil sám. Dosáhl jsem dobrých výsledků zejména pílí a tím, že jsem začal používat zcela nové metody, ale o tom jsem se dosti podrobně již zmínil ve své knize na straně 20. K tomu bych rád dodal ještě nezapomenutelný výrok mého staršího přítele a učitele Prokše: „Musíš myslet jako brouk“. Někdo to asi nepochopí, ale já myslím, že vystihuje vše. Sbíral jsem převážně v Československu, později jsem navštívil kromě Albánie všechny státy v Evropě. Několikrát jsem sbíral také v Přední Asii, severní Africe a Severní Americe od Mexika po Aljašku. Zamiloval jsem se do Francie a Řecka. Obě země jsem navštívil vícekrát a vždy byl entomologický výsledek vynikající jak na množství, tak na kvalitu. V určité době jsem měl ne sice nejkompletnější, ale určitě na množství kusů nejobsáhlejší sbírku tesaříků v Evropě. Asi jako jediný v Evropě jsem shromažďoval „přirozené nepřátele“ Cerambycidů, zejména parazity, a jako první u nás jsem měl sbírku larev tesaříků a jejich požerků. Popsal jsem celkem 27 druhů nebo poddruhů, především těch, které jsem sám našel. Přibližně stejný počet druhů jsem dal k popisu jiným entomologům, nebo jsem je na nový taxon upozornil.

Omlouvám se, já si zde přisvojuji určité úspěchy, ale kdyby nebylo mé manželky, jejích sběratelských a překladatelských schopností a domácí tolerance, tak by vše bylo asi jiné. Byla to vynikající a zcela výjimečná žena. Díky jí.