Poznámky k některým druhům

Brachyta interrogationis (Linnaeus, 1758). V poslední době bylo od tohoto druhu uvedeno více nově popsaných nebo nově uvedených subspecií. Nominální subspecie se má vyskytovat v severní Evropě. Z území Čech je nyní uváděna Brachyta interrogationis eitschbergeri Danilevsky & Peks, 2015 a ze Slovenska Brachyta interrogationis gabzdili Danilevsky, 2016.

Stictoleptura cordigera Füessly, 1775 a Stictoleptura fulva De Geer, 1775. Znovu bych chtěl doporučit k přečtení text v mé knize (na str. 246 a 247). Nejen oba tyto druhy se v různých oblastech výskytu morfologicky odlišují a při podrobnějším studiu, dobré optice a trpělivosti lze oba tyto druhy podle jednotlivých imag přibližně lokalizovat. O pravosti některých uváděných lokalit ve střední Evropě nejsem přesvědčen a považoval bych za žádoucí se tímto problémem a revizí lokalit více zabývat. Viděl jsem imaga pocházející zřejmě ze západní Evropy (starší nálezy), nebo Balkánu (novější nálezy). Téměř jistě v nedaleké budoucnosti bude provedena revize nebo popsání nových subspecií jako u předešlého druhu. Pak bude možné nasbírané materiály znovu prověřit a ověřit správnost a pravost uvedených lokalit.

Původně jsem druh Stictoleptura ondreji popsal jako subspecii Paracorymbia maculicornis (DeGeer, 1775). Později ji italští entomologové přeřadili jako subspecii k P. simplonica (Fairmaire, 1885). Podle zobrazení je jasné, že zařazení P. ondreji jako subspecie P. simplonica, jen podle chybějícího černého zbarvení konce krovek, bylo zcela chybné. Jak už jsem dříve publikoval, správné zařazení je nyní jako samostatný druh Stictoleptura ondreji (Sláma, 1993).

Rosalia alpina.  V jedné publikaci byl uveřejněný nález Rosalia alpina z Břeclavska, včetně fotky „larvy Rosalia alpina v mrtvém jilmu, Lány - Soutok“. Když jsem si fotografii později pozorněji prohlédl, viděl jsem, že se nejedná o larvu tesaříka, ale krasce. To mi potvrdil i RNDr. Bílý, který zařadil larvu někam k rodu Dicerca. Když jsem to napsal autorovi, tak se bohužel neozval.

Rod Cerambyx. Cerambyx cerdo m. laevicollis Heyrovský byla popsána podle mých kusů z Třeboňska a sbírána tam řadou dalších entomologů. Pojem morpha dnes není uznáván, ale zde se jedná o velmi výraznou formu velmi odlišnou výrazně hladkým lesklým štítem. Ve sbírkách jsem viděl i kusy ze Štúrova. Slovenskou lokalitu považuji za nepravdivou, protože jsem tomuto a dalším entomologům dal více nepreparovaných kusů jen s udáním lokality Třeboň a není mi známo, že by tato forma byla spolehlivě na některé další lokalitě nalezena. U Štúrova, kde býval tento druh velmi hojný, jsem uvedenou formu nikdy nenašel. Další dříve uznávané subspecie Cerambyx cerdo jsou v Catalogus zahrnuty jako synonyma. Nedomnívám se, že je to správné. Důvodem snad je, že prý nemají jasné hranice výskytu, ale přechodové kusy mezi subspeciemi v místě styku jsou naprosto normální. Jako synonyma jsou tam uvedeny ssp. klinziki Podaný, 1964 a iranicus Heyrovský, 1951, obě výrazně odlišné od nominální formy. V Turecku a Sýrii jsem sbíral více kusů dosti odlišných imag jiných druhů rodu Cerambyx. Dva taxony jsem popsal jako nové a další jsem nedokázal spolehlivě zařadit, protože nebylo možné shromáždit potřebné větší množství materiálu. Myslím, že tento rod rovněž potřebuje jako celek pečlivou revizi.

Ropalopus ungaricus, insubricus, siculus. Nezdá se mi, že by postavení těchto druhů bylo zcela jasné. Uvádím fotografie, podle kterých je vidět, že variabilita např. štítů je velmi široká. Při prohlížení většího množství z různých lokalit je ve skutečnosti ještě daleko větší a často není vůbec jasné a jaký druh se jedná. Spíše se domnívám, že tu jde o více subspecií (asi i nepopsaných) jednoho druhu Ropalopus ungaricus.

Lioderina linearis Hampe, 1870. V roce 1978 jsem vychoval ze suché větve jilmu (Ulmus) větší počet Axinopalpis gracilis Krynicky, 1832. Po letech jsem zjistil, že do této série ve sbírce jsem omylem zařadil také jeden kus Lioderina linearis vychovaný s nimi ze stejného dřeva. Lokalita je Zemplín (7596), Sláma M., 1978. Můj původní dojem, že podle tehdejších nálezů se jedná o monofágní druh, nebyl správný. To nakonec dokázaly i nálezy dalších entomologů.

Dorcadion holosericeum Krynicky, 1832 jsem uvedl od Devína (7867). Byl to můj omyl, který je nutné opravit. Heyrovský tento druh uvedl z Divína zřejmě od Filakova.

Aegomorphus  sp. Viděl jsem mnoho zbarvením odlišných kusů a dnes bohužel musím říci, že spolehlivě dokáži v rodu Aegomorphus odlišit pouze A. krueperi. Ale i tento druh vytváří lokálně velmi odlišné formy. Podle toho co jsem viděl v některých sbírkách, problémy s determinací má více entomologů. Údajně lze bezpečně poznat A. obscurior Pic od A. clavipes podle pohlavních orgánů.

Leiopus linnei Wallin, Nylander. Kvamme, 2009 byl popsán ze Švédska na základě DNA a drobných odlišností od Leiopus nebulosus Linnaeus, 1758. Před uveřejněním popisu jsem zaslal Wallinovi asi 30 ks Leiopus z různých lokalit k determinaci. Wallin všechen materiál determinoval jako L. linnei a L. nebulosus. K tomu mi přidal imaga Leiopus linnei z původní lokality. Snažil jsem se můj materiál Leiopus nebulosus (300 ks z různých lokalit) rozdělit, ale po několika dnech jsem to vzdal. Zjistil jsem, že já to nejsem schopen v mnoha případech rozlišit. Několik imag Leiopus nebulosus z Francie byla jasně odlišitelných. Imaga z Česka se mi nepodařilo v mnoha případech jasně oddělit a našel jsem mnoho přechodových kusů i z jedné lokality a nemohl jsem stanovit, zda se jedná o L. nebulosus, nebo L. linnei. Geografická variabilita, jako u mnohých jiných druhů, zde plně platí. Francouzský entomolog Berger mě požádal, abych mu Walinem determinovaný materiál před napsáním jeho knihy zapůjčil. Několik těchto již determinovaných imag přeurčil jinak! Nyní jsem na základě Danilevského www, fotografie i text Leiopus nebulosus, který se v Česku a Slovensku asi nevyskytuje, přeřadil k Leiopus linnei.

Leiopus insulanus Sláma, 1985 z Kréty má podle Wallina stejné DNA jako L. nebulosus. Sama v Catalogus ho zařadil jako synonymum k L. nebulosus, což ale Wallin neudělal. Může jít o subspecii k Leiopus nebulosus, ale rozhodně ne o synonymum, protože je morfologicky jasně odlišný. Danilevsky ho správně uvedl jako Leiopus nebulosus insulanus Sláma.

Leiopus femoratus Fairmaire, 1859. Tento druh se v poslední době rozšiřuje po jižní a západní Evropě, nebo byl tak dlouho přehlížen, nebo špatně determinován? Jeden kus z jižní Evropy mi kdysi renomovaný entomolog determinoval jako L. nebulosus! Např. Villiers (1978) tento druh ještě z Francie neuvádí, ale v poslední době byl sbírán na celé řadě lokalit. Sám jsem tam během hodiny při sklepávání ořešáků (Juglans) nachytal cca 70 kusů. Je možné, že bude zjištěn také u nás?

Nález Exocentrus stierlini Ganglbauer, 1883 jsem na základě údajů Týra publikoval z lokality Uhersko (6062). Podle ústního sdělení Šárovce tam uvedený druh vůbec nechytal, takže tento údaj v mé knize je nutné škrtnout. Postupem času u mne vyvolává pozornost česká lokalita Bolechov (sousedí se Želiví), v okolí Trenčína sbíral tento druh Čepelák (sbíral zejména na lokalitě Bolechov-Piechov). Více kusů je ale také z bývalé polské lokality Bolechow (nyní západní Ukrajina). Podobnost názvů vyvolává otazníky nad spolehlivostí uvedených lokalit. Tento druh nebyl nikde chytán již asi 80-100 let a imaga jsou převážně jen v muzejích. V poslední době se tento druh ale často draze prodává! Viděl jsem také několik imag špatně determinovaných, nebo s vyškrábanou skvrnkou před koncem krovek u Exocentrus lusitanus.

Oberea (Amaroustoma) euphorbiae Germar, 1813 a moravica Kratochvíl, 1989. V Catalogus Sama zařadil druhý druh jako synonymum O. euphorbiae. Danilevsky Oberea moravica zařadil také jako synonymum, ale pod Oberea histrionis Pic, 1917. Imaga z Moravy se jeví jako jasný druh, stejně jako velmi odlišná Oberea euphorbiae např. z Drösingu. Mezitím se ale z jiných lokalit najdou kusy, které lze jen velmi těžko zařadit. Mám dojem, že zde vzniká podobný problém jako u Oberea erythrocephala Schrank, 1776, kde se často zdá, (nebo je pravdou?), že jde o různé druhy. Čím dál tím více se přikláním k názoru, že podobný problém bude i u jiných druhů rodů Oberea, Phytoecia a asi i Agapanthia. Stačí shromáždit velký počet např. jasného druhu Agapanthia kirbyi Gyllenhal, 1817 od západní Evropy po Přední Asii a je to přehlídka nádherných brouků s odlišnostmi na zamotání hlavy. Viz foto některých krabic mé sbírky. Jednu subspecii z Makedonie jsem popsal jako A. kirbyi dojranensis Sláma, 2015, ale bude jich jistě popsáno více. Při malé sérii kusů celkem nevznikají problémy, ale při větším množství materiálu se vše jeví jinak. Hlavní problém vidím v tom, že je obrovské množství sbírkového materiálu jak v muzeích, tak i u soukromníků, ale soustředit tyto materiály ve větším počtu z různých míst výskytu k pečlivému komplexnímu posouzení dost dobře není možné.